Plán máme ve všech oblastech našeho života. Například, když chceme postavit dům, víme, kde bude stát a jak bude vypadat. Kolik bude stát, kdo to zaplatí, kdo dům postaví. Stejné je to u financí. Kdo chce být finančně úspěšný, měl by na tom pracovat, přičemž první, co bude muset udělat, je určit si cíl, což v řeči finančních poradců znamená – mít finanční plán.

„Už jenom stanovení, zamyšlení se nad ním, mnoha lidem rozšiřuje obzory a často je to i inspiruje,“ říká finanční poradce společnosti Partners Matúš Kuchálik s tím, že takový plán sleduje tři cíle – získat, udržet a ochránit majetek.

„Finanční úspěch je dlouhodobá práce. Přitom dnes platí, že je každého odpovědnost, aby v nějaké době měl svůj první milion korun na účtu. Jde to. Nástroje a produkty na to jsou. Jiná otázka samozřejmě je, zda toto lidé vůbec vědí, přemýšlí nad tím,“ říká Matúš Kuchálik. Jak vysvětluje, finanční plán není pro každého a ne všichni s ním umí pracovat, ale na druhou stranu ti, kteří s ním pracovat dokážou, mají slušné šance na úspěch.

Kdy začít plánovat

Odborníci doporučují začít si své finance plánovat ideálně, když je člověk mladý. „Vytvořit si finanční plán co nejdříve, když jsme mladí a začínáme pracovat, je opravdu dobrá rada, jenže jako jakákoliv jiná dobrá rada moc nefunguje. Protože je nevyžádaná a priority mají mladí lidé jinde než v pravidelném ukládání volných financí,“ myslí si psycholog a kouč z poradenské společnosti New Perspective Petr Kornacki.

Situaci podle něj může řešit vytváření si užitečných návyků již v dětství, například při zacházení s kapesným či s finančními dary od prarodičů. Podle něj je zde prostor ukázat dětem, jak se na dražší věc nějakou dobu šetří a že šetření zahrnuje schopnost se něčeho zříct. „Na tento návyk můžeme později navázat otázkou, jak si náš mladý představuje své bydlení i svůj životní standard a jestli ví, jaké konkrétní kroky je třeba udělat, aby záměry a cíle uskutečnil,“ dodává psycholog. Matúš Kuchálik uvádí i příklad 55letého britského klienta, který přesídlil do České republiky. „Když mu bylo 25 let, jeho matka mu dala naspořenou částku, kterou střádala od té doby, kdy se narodil. Chtěla ho podpořit při startu do života,“ říká a dodává: „Nedostal jen peníze. Mnohem cennější byly základy, postoje a principy, jak správně o peníze pečovat, a že plánovat peníze dává smysl. Proto si pravidelně – stejně jako jeho máma – dával stranou deset procent příjmu. A když si to mohl dovolit, odkládal i více. Dnes je v situaci, kdy už nemusí pracovat kvůli penězům, ale pracuje, protože ho baví práce,“ popisuje Matúš Kuchálik.

Podle něj si dnes mnoho lidí nesprávně myslí, že když mají penzijní spoření, že je jejich důchod zajištěný. Nebo, když mají levné pojištění za tu nejnižší cenu, že jsou zajištění proti zdravotním rizikům. Problém je, že tomu tak není.

„Ani nejlevnější lék nás velmi pravděpodobně nevyléčí, stejně jako nás nejspíš nevyléčí ani ten nejdražší. Zdraví si pěstujeme dlouhodobě našimi návyky, postoji a prevencí. A úplně to samé platí i pro finance,“ tvrdí Kuchálik.

Jen finanční plán nestačí

Většinou se lidé hlouběji nad plánováním financí zamýšlí před hypotékou. Tam si uvědomuji, že ve chvíli zdravotních rizik by bylo fajn něco mít, aby to pokrylo ztráty, výpadek příjmu. Nebo když mají plán se zbavit hypotéky co nejdříve, tak jak toho dosáhnout. Ale jsou tu i další výzvy. Čím více se lidé blíží penzi, tím vice si uvědomují, že by se měli začít připravovat i na tuto část svého života. Přitom stát důstojnou penzi prozatím neposkytne ani tomu, kdo po celý život pracovat a platil daně.

„Často pak slýchávám, že si nejde odkládat stranou, že nějaké plánování nemá smysl. Zejména mnoho mladých lidí chce mít navíc možnost cestovat, užívat si mládí a naspořené peníze třeba od rodičů hned utratí. O to méně je nutí cokoli plánovat,“ říká Matúš Kuchálik. Pro budoucí úspěch je podle něj nutné umět s penězi pracovat od začátku – vytvořit si správné základy a návyky. Začít třeba i s minimem, ale začít.

Svůj názor přidává i psycholog Petr Kornacki: „Další důležitý fakt, který do hry s penězi vstupuje, jsou naše emoce, pocity a způsoby prožívání reality života. Když v tom, jak prožíváme svou vlastní hodnotu, máme zmatek, například máme narušené své sebevědomí, tak snáze podlehneme tomu, že svou hodnotu potvrdíme vlastněním nějaké věci. Ať to stojí, co to stojí.“

Podle psychologa jsou v tomto ohledu našimi prvními a zásadními vzory rodiče. Navíc lidé se rozhodují daleko více pocitově, než jsou si ochotni připustit. „Což mimo jiné znamená i to, že podmínkou každého dobrého finančního plánu jsou i emoce. V tomto případě pak hlavně motivace,“ uzavírá psycholog.

V některých kulturách je běžným návykem vytváření finančního plánu. Jak ho sestavit snadno a rychle?

• Určete si, co je pro vás v životě důležité a jak toho chcete dosáhnout.

• V případě financí přemýšlejte, kolik peněz k tomu budete potřebovat.

• Stanovte si (finanční) cestu, jak získáte potřebné peníze.

• Spočítejte si své výdaje a náklady. Z rozdílu, který vám vyjde, si dejte úměrnou část stranou jako rezervu. Pokud již spoříte, spočítejte si, kolik máte naspořeno a zda výsledek odpovídá vašim očekáváním i finančnímu plánu.

• Rezervu si znásobte počtem měsíců a roků a zjistěte, kolik let vám bude trvat, než dosáhnete na svůj finanční plán. Třeba si naspořit na stáří, pořídit si vlastní bydlení, mít peníze na studia dětí.

• Spořte, pokud zjistíte, že výše odložené částky je úměrná počtu let, po které chcete spořit. Přitom nepodceňujte dlouhý časový horizont. Při správně nastaveném dlouhodobém spoření či investování lze dosáhnout zajímavých výnosů.

• Pokud zjistíte, že výše odložená částka není úměrná počtu let, který potřebujete k naplnění finančního plánu, zamyslete se nad tím, co

• musíte udělat jinak, abyste na něj dosáhli.

Zdroj: iDNES.cz

Na konci roku 2016 mě jedna klientka propojila se svým bratrancem, a tak začala moje spolupráce s panem Lukášem a jeho rodinou. Lukáš vydělával, jeho partnerka byla na mateřské.

Na začátku jsme museli sestavit komplexní finanční plán. To znamená bavit se o výdajích a příjmech včetně tvorby finančních rezerv. Domácnost měla několik půjček. Úkol zněl sloučit všechny splátky do jedné a snížit celkové přeplacení úvěrů.

Když jsme se vypořádali s dluhy, dalším úkolem byla ochrana rodinného rozpočtu. Lukáš byl pojištěný, jeho partnerka ne. Nakonec jsme se dohodli, že pojistnou ochranu potřebují oba zhruba stejnou, protože společně vychovávají dcerku. Té jsme zároveň začali investovat peníze, aby měla na studia, hypotéku nebo něco jiného, co bude potřebovat.

Když jsem viděl Lukáše a jeho partnerku naposledy, plánovali svatbu a hypotéku na vlastní bydlení.

Tragická nehoda

Neuběhl ani rok od našeho posledního setkání, když jsem v médiích zaznamenal zprávu o vážné dopravní nehodě, při které zemřeli tři lidé. Další dva byli těžce zraněni a převezeni do nemocnice. Z kontextu jsem pochopil, že se jedná o Lukášovu rodinu. Hned v pondělí jsem kontaktoval jejich příbuzné a zeptal se jich, jestli můžu pomoci. Zjistil jsem, že manželka pana Lukáše při nehodě zemřela a on sám leží v nemocnici v umělém spánku. Z toho se naštěstí později probral.

Okamžitě jsem začal vyřizovat všechny náležitosti ohledně hlášení pojistné události. Pojišťovna během pár dnů vyplatila plnění. Milion z manželčiny pojistky, další peníze pak dostal Lukáš za dlouhou pracovní neschopnost a trvalé následky v podobě invalidity II. stupně.

Zpátky do života

Největší satisfakcí pro mě je, že to Lukáš nevzdal a rozhodl se s nepříznivým osudem bojovat. Pracuje na zlepšení svého zdravotního stavu. Ví, že se musí postarat o dceru. Chce dál pracovat a vyplacená pojistka mu pomáhá se na to připravit. Náhlý výpadek příjmu nemusel řešit půjčkami. Plnění v řádu několika milionů korun mu dává klid alespoň ve financích.

Při této smutné události si člověk uvědomí, jak cenné služby svým klientům poskytuje. Na pojištění se bohužel často zapomíná, lidé negativní scénáře vytěsňují z hlavy. Smysl tohoto produktu se navíc projeví až ve chvíli, kdy udeří neštěstí. Pojistná ochrana by přitom podle mě měla být nejvyšší právě v mládí, kdy si člověk ještě nestihl vybudovat majetek, který by pojistku alespoň částečně nahradil.

Zdroj: peníze.cz

V pojistných smlouvách je potřeba pravidelně aktualizovat pojistné částky. Pan Václav patří mezi prozíravé klienty, takže za mn

Naznačil to průzkum Stavební spořitelny České spořitelny, kterého se účastnilo 1 009 respondentů. „Vliv rodičů na to, jak budou jejich děti v budoucnu nakládat se svými penězi, je významný,“ říká Stanislav Oliva ze Stavební spořitelny České spořitelny.

Výsledky průzkumu ukázaly, že více než polovina rodičů se svými dětmi o penězích alespoň hovoří. Necelých 40 % dává dětem kapesné a zhruba třetina rodičů pak bere své děti dokonce s sebou na pravidelné nákupy. Z průzkumu dále vyplynulo, že minimum rodičů (4 %) s dětmi téma finance vůbec neotvírá a také to, že skoro žádný z rodičů nečeká, že jejich dítě poučí o financích jeho školní zařízení.

S výukou je třeba začít co nejdříve Podle odborníků není na škodu začít děti s penězi seznamovat už od předškolních let. K tomu je však nutné přizpůsobit také komunikaci rodiče s dítětem. Ve věku tří až šest let je na místě vysvětlit dítěti například to, kde se berou peníze na platební kartě nebo to, že když si něco vypůjčím, tak to také musím vrátit.

„Nejlepší způsob výuky finanční gramotnosti je samotná praxe. Pokud bude rodič poučovat dítě o způsobu nakládání s penězi doma od stolu a nikdy ho nevezme například s sebou do obchodu, tak dítě nepozná, o čem je řeč. Je to jako naučit se recept z kuchařky, ale nikdy pokrm neuvařit,“ vysvětluje finanční poradce skupiny Partners Ondřej Hatlapatka.

Pokud rodič neučí dítě správně nakupovat, pak dítě snadno podlehne obchodním nástrahám jako jsou akce, slevy, letáky a nebude schopno marketingovému tlaku odolat a v klidu si vybrat a nakoupit to, pro co vlastně přišlo. Peníze tak nejspíše vydá za nepotřebné zboží.

Znalost financí je dobrá výbava do života Současná generace rodičů mladších a dospívajících dětí už většinou dobře chápe, že by měla své děti dostatečně vybavit do života více po té nehmotné stránce než po té materiální. To znamená, poučit je o nakládání s penězi, o tom, že když si něco chtějí pořídit, tak si na to musí vydělat a ušetřit. A že i hospodaření s penězi má svůj pevný řád.

„Pokud si chce například dítě dopřát nové lyže, tak musí vědět, že z domácího rozpočtu je v prvé řadě třeba zaplatit nájem, elektřinu, vodu a telefon. Díky tomu pak v dospělém životě pravděpodobně lépe obstojí, i když riziko, že se dostane do finančních problémů, tu bude vždycky,“ říká Ondřej Hatlapatka.

CHCETE SPOKOJENÉ STÁŘÍ? POROVNEJTE SI NABÍDKY, JAK SE ZAJISTIT.

Co vede děti k finanční gramotnosti To, že 55 % rodičů s dětmi o penězích otevřeně mluví, je dobrá zpráva. Potěšitelné je, že podle průzkumu velká rodičů poučuje své děti o financích ještě dalšími způsoby. Dávají dětem pravidelné kapesné, požadují po nich finanční spoluúčast na nákupu oblečení, elektroniky, výletech a kulturních akcích. Někteří svým dětem dokonce ukazují uzavřené pojistné či spořící smlouvy, které jsou určeny buď pro jejich ochranu, nebo pro jejich start do života či na studia.

„Děti pak mají lepší představu o životních nákladech a uvědomí si důležitost spoření. Často se pak stane, že rodiče díky tomu kontrolují smlouvy a mohou zjistit, že by některé mohli nastavit výhodněji. Výhra je tedy na obou stranách,“ poznamenává Stanislav Oliva.

Zhruba 13 % rodičů dokonce své děti motivuje zhodnocením jejich úspor „v prasátku“ na konci každého kalendářního roku, a to až dvojnásobkem naspořené částky. A necelá třetina rodičů spíše starších dětí svým potomkům vysvětluje konkrétní finanční transakce. Jako je fungování zálohových úhrad za energie, jejich zúčtování na konci období, hypoteční splátky a úroky z vypůjčené částky.

Děti řeší finance už od raného věku Podle odborníků by měli děti dostávat pravidelné týdenní kapesné zhruba od šesti let, čímž nejlépe získají pocit samostatnosti. Zároveň v praxi velmi rychle pochopí, že když peníze hned v pondělí ráno utratí, tak nebudou mít až do dalšího pondělka nic. Mohou tak snadněji zjistit, že je dobré si peníze rozložit a uschovat do kasičky.

Jiný přístup už vyžadují starší žáci a středoškoláci. Ti už by měli hospodařit s větším obnosem peněz v delším časovém horizontu než jeden týden. Z měsíčního kapesného by si měli sami hradit školní svačinu, obědy, dopravu do školy, návštěvu kina nebo třeba i nákupy oblečení a výdaje za telefon.

„Studenti středních škol dnes běžně používají bezhotovostní platby telefonem, kartou nebo snad i hodinkami. Mladá generace miluje nové technologie a dokáže je dokonale využívat. Základ zdravého přístupu k penězům jim ale dává stále jejich rodina, a to platí i pro budoucí generace,“ uzavírá Ondřej Hatlapatka.

Zdroj: iDNES.cz

Zdroj: http://www.partnersnews.cz/sporim-si/1575-o-tom-jak-nakladat-s-penezi-je-dulezite-s-detmi-mluvit-vcas

ou s tímto požadavkem přišel sám. V roce 2005 zkolaudoval rodinný dům, který zároveň pojistil na 4,5 milionu korun, a domácnost na 700 tisíc. Od té doby ale cena jeho nemovitosti vzrostla o třetinu. Stejně jako hodnota vybavení domácnosti, do kterého během let investoval nemalé peníze. Za poslední roky také významně stouply ceny stavebních prací i materiálu. Zkrátka a dobře, dům pana Václava byl podpojištěný. A obávám se, že podobné je to dnes u velké části nemovitostí v Česku.

Udělali jsme tedy nezbytné – aktualizovali jsme pojistnou smlouvu podle dnešních cen. Pojistnou částku rodinného domu jsme navýšili na sedm milionů korun a pojistné plnění u vybavení domácnosti na jeden milion.

Co hlídat

Pojistné částky, respektive limity pojistného plnění je potřeba hlídat. Pokud nedojde k zásadním změnám na pojistném riziku, kdy je nutné reagovat bezodkladně, je dobré k revizi přistoupit alespoň každé tři roky, není-li v pojistné smlouvě nastavena automatická indexace.

Příležitostí pro aktualizaci pojistné smlouvy bývá i rekonstrukce, větší výměna nábytku, nákup nových spotřebičů a dražší elektroniky. Nebo i třeba pořízení drahého hudebního nástroje. To všechno přirozeně navyšuje hodnotu nemovitosti a majetku v domácnosti.

Smlouvy o pojištění majetku jsou flexibilní a dají se v nich provádět změny. Nejedná se o nic složitého a relevantní aktualizace nastavení pojistky může zabránit nepříjemným překvapením při řešení pojistné události.

Bylo velké štěstí, že jsme pojistnou smlouvu s panem Václavem aktualizovali. O půl roku později mu totiž vyhořel celý dům. Šlo o totální škodu. V případě staré smlouvy by odškodnění rozhodně nepokrylo hodnotu poškozeného majetku. Majitel by přišel zhruba o třetinu.

Jak vzniká podpojištění

Podpojištění vzniká ze tří důvodů. Když lidé nemají dostatečné zkušenosti a zvolí neodpovídající pojistnou částku z neznalosti. Když záměrně podhodnotí cenu majetku s cílem ušetřit na pojistném. A když dlouhá léta platí starou pojistnou smlouvu, aniž se zajímali o to, zda hodnota pojistných částek pořád odpovídá realitě.

Na závěr uveďme, že v případě rodinných domů se pojistná částka stanovuje jako reprodukční hodnota. To znamená, že musí jít o takovou částku, aby v případě totální škody bylo možné nemovitost opětovně postavit, a to stejným způsobem.

U bytů je to složitější. Některé pojišťovny pojišťují na novou cenu, v případě totální škody lze v takovém případě koupit v dané lokalitě podobný byt. Část pojišťoven však pojišťuje na reprodukční cenu, což v některých městech nemusí být v případě totální škody dostačující.

Zdroj: penize.cz

Naznačil to průzkum Stavební spořitelny České spořitelny, kterého se účastnilo 1 009 respondentů. „Vliv rodičů na to, jak budou jejich děti v budoucnu nakládat se svými penězi, je významný,“ říká Stanislav Oliva ze Stavební spořitelny České spořitelny.

Výsledky průzkumu ukázaly, že více než polovina rodičů se svými dětmi o penězích alespoň hovoří. Necelých 40 % dává dětem kapesné a zhruba třetina rodičů pak bere své děti dokonce s sebou na pravidelné nákupy. Z průzkumu dále vyplynulo, že minimum rodičů (4 %) s dětmi téma finance vůbec neotvírá a také to, že skoro žádný z rodičů nečeká, že jejich dítě poučí o financích jeho školní zařízení.

S výukou je třeba začít co nejdříve Podle odborníků není na škodu začít děti s penězi seznamovat už od předškolních let. K tomu je však nutné přizpůsobit také komunikaci rodiče s dítětem. Ve věku tří až šest let je na místě vysvětlit dítěti například to, kde se berou peníze na platební kartě nebo to, že když si něco vypůjčím, tak to také musím vrátit.

„Nejlepší způsob výuky finanční gramotnosti je samotná praxe. Pokud bude rodič poučovat dítě o způsobu nakládání s penězi doma od stolu a nikdy ho nevezme například s sebou do obchodu, tak dítě nepozná, o čem je řeč. Je to jako naučit se recept z kuchařky, ale nikdy pokrm neuvařit,“ vysvětluje finanční poradce skupiny Partners Ondřej Hatlapatka.

Pokud rodič neučí dítě správně nakupovat, pak dítě snadno podlehne obchodním nástrahám jako jsou akce, slevy, letáky a nebude schopno marketingovému tlaku odolat a v klidu si vybrat a nakoupit to, pro co vlastně přišlo. Peníze tak nejspíše vydá za nepotřebné zboží.

Znalost financí je dobrá výbava do života Současná generace rodičů mladších a dospívajících dětí už většinou dobře chápe, že by měla své děti dostatečně vybavit do života více po té nehmotné stránce než po té materiální. To znamená, poučit je o nakládání s penězi, o tom, že když si něco chtějí pořídit, tak si na to musí vydělat a ušetřit. A že i hospodaření s penězi má svůj pevný řád.

„Pokud si chce například dítě dopřát nové lyže, tak musí vědět, že z domácího rozpočtu je v prvé řadě třeba zaplatit nájem, elektřinu, vodu a telefon. Díky tomu pak v dospělém životě pravděpodobně lépe obstojí, i když riziko, že se dostane do finančních problémů, tu bude vždycky,“ říká Ondřej Hatlapatka.

CHCETE SPOKOJENÉ STÁŘÍ? POROVNEJTE SI NABÍDKY, JAK SE ZAJISTIT.

Co vede děti k finanční gramotnosti To, že 55 % rodičů s dětmi o penězích otevřeně mluví, je dobrá zpráva. Potěšitelné je, že podle průzkumu velká rodičů poučuje své děti o financích ještě dalšími způsoby. Dávají dětem pravidelné kapesné, požadují po nich finanční spoluúčast na nákupu oblečení, elektroniky, výletech a kulturních akcích. Někteří svým dětem dokonce ukazují uzavřené pojistné či spořící smlouvy, které jsou určeny buď pro jejich ochranu, nebo pro jejich start do života či na studia.

„Děti pak mají lepší představu o životních nákladech a uvědomí si důležitost spoření. Často se pak stane, že rodiče díky tomu kontrolují smlouvy a mohou zjistit, že by některé mohli nastavit výhodněji. Výhra je tedy na obou stranách,“ poznamenává Stanislav Oliva.

Zhruba 13 % rodičů dokonce své děti motivuje zhodnocením jejich úspor „v prasátku“ na konci každého kalendářního roku, a to až dvojnásobkem naspořené částky. A necelá třetina rodičů spíše starších dětí svým potomkům vysvětluje konkrétní finanční transakce. Jako je fungování zálohových úhrad za energie, jejich zúčtování na konci období, hypoteční splátky a úroky z vypůjčené částky.

Děti řeší finance už od raného věku Podle odborníků by měli děti dostávat pravidelné týdenní kapesné zhruba od šesti let, čímž nejlépe získají pocit samostatnosti. Zároveň v praxi velmi rychle pochopí, že když peníze hned v pondělí ráno utratí, tak nebudou mít až do dalšího pondělka nic. Mohou tak snadněji zjistit, že je dobré si peníze rozložit a uschovat do kasičky.

Jiný přístup už vyžadují starší žáci a středoškoláci. Ti už by měli hospodařit s větším obnosem peněz v delším časovém horizontu než jeden týden. Z měsíčního kapesného by si měli sami hradit školní svačinu, obědy, dopravu do školy, návštěvu kina nebo třeba i nákupy oblečení a výdaje za telefon.

„Studenti středních škol dnes běžně používají bezhotovostní platby telefonem, kartou nebo snad i hodinkami. Mladá generace miluje nové technologie a dokáže je dokonale využívat. Základ zdravého přístupu k penězům jim ale dává stále jejich rodina, a to platí i pro budoucí generace,“ uzavírá Ondřej Hatlapatka.

Zdroj: iDNES.cz

Zdroj: http://www.partnersnews.cz/sporim-si/1575-o-tom-jak-nakladat-s-penezi-je-dulezite-s-detmi-mluvit-vcas